Kralupská Ťapka 2012
16. 9. 2012
Ohlédnutí za Kralupskou Ťapkou 2012
Tak a je to za námi…..a že jsem si docela oddychla. V sobotu 15.září se šel už 5. ročník turistického pochodu s pejsky okolím Kralup nad Vltavou. Trasa byla o něco náročnější než loni a pravda i o něco delší – lehce přes 12 km. Začínalo se klasicky přímo na cvičišti, kde se po přejímce a zahájení vytvořila dlouhatánská fronta na splnění prvního úkolu. Ten nebyl složitý – psovod svého pejska umístil na kolečko a provezl ho slalomem kuželů a přímým směrem zpět. Zdálo se, že tenhle úkol není nikterak těžký, ale opak byl pravdou. Většina pejsků opouštěla kolečko již ve chvíli, kdy psovod chytil rukojeť a kolečko nadzdvihl. Výhodu tu měli ti menší, prakticky se v kolečku ztráceli, naopak těm větším většinou čouhal z kolečka ocásek nebo jiná část těla. Přesto se do kolečka úspěšně vešla i doga….
Po absolvování úkolu se zapsal výchozí čas a pejsci se svými pánečky postupně odcházeli vstříc nečekaným dobrodružstvím. U druhého stanoviště se zkoušely „vlohy pro aport“, pejskové dostali za úkol přinést pět různých předmětů – jako citron, kartáč, lžíci a podobně. Jako úkol pro psovody tu bylo poměrně snadné kreslení jedním tahem….
A pak vzhůru přes Vltavu a do kopce ke stanovišti číslo 3. Tam už šlo trošku do tuhého,. …ale většina pejsků si i tady lehce poradila. Psovod si lehl na deku a dal pejskovi tři různé povely (sedni, štěkej a aport), pro lidi tu byla skrývačka ve větách. V deseti větách bylo „ukryto“ deset plemen psů. A znovu do kopce ke čtvrtému stanovišti. A tady byl úkol pravděpodobně nečekaný – psovodi dostali na nohy lyže, na ruce tlusté rukavice a museli projet po louce slalom s pejskem na vodítku. Na konci tratě na ně čekal terč, kam se trefovali šipkou. A zkuste to v tlustých palčácích! Pak každý nakreslil svého vlastního pejska. Obrázky se na konci vyhodnocovali a vy se koukněte na ty nejzdařilejší kresby….
Že většina psů ráda aportuje je známá věc, ale další stanoviště skrývalo malé překvapení – co takhle aport obráceně? Pejsek dostal u psovoda aportík do tlamy a psovod jej pak musel hlasem navigovat tak, aby pes předmět odnesl do vymezeného prostoru – čtverce, tam jej položil a vrátil se k psovodovi zpět. Pro psovoda byl pak úkol o něco snazší, vyluštit křížovku….
Odtud už vedla trasa o trochu snadněji – z kopce přes lesík, kde čekalo další stanoviště s úkolem. Nebyl těžký – každý majitel měl odhadnout, kolik centimetrů měří ucho a ocásek jeho vlastního psa….a pak už se měřilo a kontroloval odhad. Zde také psovodi dostali další úkol, odpovědět správně deset otázek z kynologických znalostí. Správné odpovědi najdete zde.
Směrem k Nelahozeveskému zámku už se šlo snadno. U něj dostali psovodi speciální brýle, přes které opravdu neviděli nic…..a zdolávali - dle navigace pomocníka - se svými psy překážkovou dráhu. A pak dostali „bojový úkol“ – dojít k zámku a všímat si všech věcí kolem sebe. Po návratu ke stanovišti, dostali tři záludné otázky….
Tady se také mnoho „pochodníků“ zastavilo v blízké restauraci na oběd či pozdní oběd, podle toho, jakou rychlostí šli. A už mohli vyrazit k předposlednímu stanovišti, kde pejskové vybírali čuchem tu nejlíp voňavou ponožku…..a honem do cíle, tedy na cvičák, kde byla postavena jako poslední úkol překážková dráha, kdy paralelně běželi a skákali pes a vedle v dráze jeho majitel….a nakonec už jen prolézt s páníčkem tunel a hotovo…..tedy skoro – na úplný konec dostali psovodi speciální úkol, poznat česká rčení a přísloví, upřímně bylo to fakt těžké a jen málokdo poznal všechna! Zde si tenhle úkol můžete prohlídnout. Ale protože šly i děti, měly to přece jen o trošku snazší – koukněte zde.
A pak už se jen sčítalo, hodnotilo, vybíralo…..a počítalo. O výsledku rozhodoval získaný počet bodů a v případě shodného počtu, rozhodl lepší čas. Nevím, zda se všem naše akce líbila, všichni přicházeli unavení, ale pejskové vypadali – aspoň většina z nich – že by si tu trasu klidně zopákli….počasí vyšlo perfektní, nepršelo, ale bylo chladněji, což je pro svižnou chůzi určitě to nejlepší.
Kromě celkových výsledků pak dostali mňamky a dárečky ještě tři nejmladší startující pejskové:
1) BUDDY – flat coated retriever – Dany Dvořákové
2) ARNY - knírač – Davida Traxla
3) BELLA - krátkosrstá kolie – Denisky Drbalové
Nejstarším účastníkem pak byla bíglička BERTA, v super kondici ve svých dvanácti a půl letech!
A tady si konečně můžete prohlédnout kompletní výsledkovou listinu a nějaké ty fotografie.
Ještě něco navíc... jedna z účastnic ještě zavzpomínala na loňskou Ťapku, kdy jedním z úkolů bylo napsat básničku, která by obsahovala jméno a plemeno pejska a slovo „Ťapka“. A napsala krásnou básničku:
Buldoček je taky pes, taky skáče přes oves.
Ten, kdo ho nezná, ten nevěří,
že svou sílu i s větrem poměří.
Je to mládě, ještě život nezná, teď tu na něj čeká cesta.
Těch dvanáct kilometrů on zvládne hravě,
s paničkou se bude válet v trávě.
Buldoček se jmenuje, kralupskou Ťapku miluje.
Mě teď dovolte jen poděkovat všem, kdo mi s Ťapkou pomáhali. A tentokrát budu úplně konkrétní: na stanovištích byli – Maruška Hájková, Helenka Toužimská, Lucka Černá, Terezka Klesová, Běla Dulovcová, Vlaďka Müllerová a pánové – Matěj Vodička, Vašek Špaček, Tomáš Dulovec, Pavel Müller, Pavel Koblenc a Bruno Vognič. S ozvučením pomáhal Marek Vondra, v kuchyni pak Nikola a Petra Michalová. Pomáhali i další, ale ti, které jsem jmenovala byli naprosto úžasní a bez nich by Ťapka nemohla být. Dál bych chtěla poděkovat moc Martinovi Havlínovi, který se postaral o mojí vlastní fenku a Ťapka se tak pro něj stala místo „sranda akce“ symbolem strávení sobotního dopoledne na veterině.
Samozřejmě žádná z takových akcí se neobejde bez sponzora, kterým byl pan Těšina a společnost, již zastupuje v České republice – BARKING HEADS!
Těm všem patří můj dík.
Jana Šejnohová
